Příběhy Co Vás vyděsí jen ve dvouch větách...
Ukládal jsem synka ke spaní a on mě prosil, ať se podívám, jestli pod jeho postelí není nějaké strašidlo. Abych ho uklidnil, dívám se pod postel a vidím ho tam, jak se na mě dívá s hrůzou v očích a třesoucím se hlasem mi říká: „Tati, někdo je v mojí posteli.“
Probudilo mě ťukání na sklo. Myslel jsem nejdřív, že mi někdo zaťukal na okno, ale pak se to ozvalo znovu… a došlo mi, že ze zrcadla…
Usmívající se obličej se na mě zadíval ze tmy za oknem ložnice... Bydlím ve 14. poschodí.
Maminčin hlas mě volal do kuchyně, ale když jsem se tam vydal, slyšel jsem, jak maminka šeptá z jiné místnosti:“Nechoď tam, já to taky slyšela!“.
Ráno jsem na displeji telefonu objevil fotografii sebe sama, jak spím... Bydlím sám..
Pozoroval jsem svůj odraz v zrcadle... Jak na mě mrká...
Lékaři upozornili pacienta, že po amputaci může pociťovat fantomové bolesti. Nikdo ho však nevaroval, že ledové prsty amputované ruky ho budou škrábat na té druhé.
Slavili první zdařilé kryogenní zmrazení člověka. Pacient však neměl žádnou možnost, jak je upozornit, že je ještě stále při vědomí..
Nedokázala pochopit, jak to, že vrhá dva stíny. Vždyť v místnosti je jen jedna lampa!.
Pracoval jsem dneska pozdě do noci. Vtom jsem uviděl obličej hledící přímo do bezpečnostní kamery umístěné pod stropem..
Postavili dřevěné figuríny manekýn zabalené do bublinkové fólie do vedlejší místnosti a odešli. Pak jsem uslyšel, jak fólii někdo trhá…
Přicházíš domů po vysilujícím pracovním dni až za tmy a těšíš se na odpočinek v tichu a samotě. Hledáš rukou vypínač a nahmátneš jinou ruku.
Právě začínáš usínat pokojným hlubokým spánkem, když někdo zašeptá tvoje jméno. Bydlíš sám.
Usínáš a v polospánku jsi vysunul nohu zpod přikrývky. Někdo tě za ni chytil...
Přicházím domů, maminka volá z kuchyně: „Večeře!“.V tu chvíli mi přichází maminčina SMS: „Přijdu pozdě, ohřej si něco k jídlu.“
Byl jsem přesvědčen, že moje kočka má problémy s viděním – není schopna soustředit na mě pohled, když se na mě dívá.Pak jsem pochopil, že se vždycky dívá na cosi za mnou…
Den 312. Internet ještě pořád nefunguje…
Moje dcera celé noci křičí a pláče!... Chodím k jejímu hrobu a prosím ji, aby přestala, ale nepomáhá to...
Večer jsem se vrátil, abych navštívil svoji holku. Nevím co bylo horší, jestli vidět moji mrtvou dívku, jak chová naše mrtvě narozené dítě… Nebo vědomí, že se někdo vloupal do mého bytu, jen aby je tam naaranžoval...
Ptala se, proč dýchám tak strašně nahlas. To jsem ale nebyl já.
Není nic tak krásného jako dětský smích. Pokud ovšem není jedna ráno a vy jste doma sami.
Musím uznat, že mi to dalo brouka do hlavy a začalo kroutit žaludek...
Zdroj: pronaladu a cilichili
